Lázně Fořt

O zdejší léčivou vodu byl zájem už v 17. století, kdy se lesní studánka těšila tehdejší formě propagace v pověsti o zázračně se uzdravivší nevidomé dívce. Církev v legendě vycítila šanci posílit víru v kraji a začala organizovat procesí zbožných poutníků k místu údajného zázraku. V roce 1754 tady vyrostla kaplička zasvěcená Panně Marii, jež se stala patronkou pramene. Majitelé panství, rodina Chorinských, si dělali naděje, že díky poutníkům se stanou zdejší lázně věhlasnými, a tudíž ziskovými.

Město se však coby lázeňské letovisko příliš neprosadilo. V 19. století se sem sice v sezoně sjíždělo kolem dvou stovek lázeňských hostů, kteří si užívali parních lázní, minerální vody, procházek v lese či blízkých horách, ale od počátku 20. století se už lázně nerozvíjely. V provozu nicméně zůstaly až do 30. let.

Zásadní ránu zasadil lázním Fořt v roce 1921 chemický průmysl, konkrétně nově zřízená továrna na výrobu umělého hedvábí, jejíž exhalace zásadně znehodnotily image panensky čistého místa. Malým lázním neprospěla ani rychle rostoucí nedaleká horská střediska Špindlerův Mlýn a Janské Lázně.

Po druhé světové válce už nebyl provoz lázní obnoven a budovy začaly postupně chátrat. Nejprve zmizela dřevěná kolonáda a v 80. letech i nejcennější stavba lázeňského komplexu: památkově chráněná kaple Narození Panny Marie.

Většina zbylých budov stojí dodnes, ale hrázděné domy jsou schované pod opadávající omítkou. Přesto je tu náznak bývalé elegance, podobně jako stará seschlá růže zapomenutá ve váze pořád ukazuje svou mizející krásu. Projít se tu můžete už jen po zarostlých lesních chodníčcích.